Rovnodennost je astronomický termín pro okamžik, kdy střed obrazu Slunce na nebeské sféře prochází jarním bodem nebo podzimním bodem. Dříve nastávala rovnodennost často i 21. března, ale v 21. století jsme ji měli naposledy v roce 2011. Znovu bude toto datum aktuální až od roku 2102. Od tohoto dne se noc zkracuje a den prodlužuje, což trvá až do letního slunovratu, kdy je den dvakrát delší než noc.
Proč k takovému jevu dochází? Dobu oběhu Země kolem Slunce nelze vyjádřit celým počtem dnů. Průchod mezi dvěma po sobě následujícími průchody Slunce tzv. jarním bodem trvá 365 dnů 5 h 48 min 45,7 s, tedy 365,2421956 dne. Současný kalendář používá ke korekci tohoto problému přestupné roky – jenže ani to není úplně ideální. Zjednodušeně řečeno, tři roky máme den o 5 h 48 min kratší a každý 4. rok přidáme 24 hodin. Ve skutečnosti bychom ale měli přidat jen 23 h 15 m 2,8 s. Takže se provádějí další korekce podle pravidel, které vymysleli naši předkové. Nicméně faktem je, že si Země obíhá podle svého a v důsledku toho se různě posouvá i jarní rovnodennost.
Jak slavili jarní rovnodennost naši předkové
Oslava jarní rovnodennosti se považovala za jeden ze čtyř hlavních svátků v roce a provázel ji několikadenní cyklus svátečních obřadů. Jednalo se významný mezník v životě, kdy končila nadvláda zimy a bylo třeba se s ní důstojně rozloučit, aby mohl přijít nový život, obnovil se jeho koloběh, bylo místo pro vše nové a začínající. Lidé žili v sepětí s přírodou a samozřejmě velice dobře znali její zákonitosti. V době jarní rovnodennosti probíhaly různé slavnosti; slavil se návrat života na Zemi.
Jedním z hlavních obřadů bylo vynášení stařenky Zimy (Smrtky, Morany, Mareny), jejíž figurína byla společně se vším starým a nepotřebným spálena, popřípadě hozena do vody či zakopána do země. S poděkováním a vděčností za vše, co přinesla, proběhlo symbolické rozloučení, které uvolnilo místo pro tzv. přinášení nového léta do vsi. Za tímto poetickým a zřetelně výmluvným názvem se skrývá další snad již zapomenutý obřad. Hned po propuštění Zimy přinášela děvčata naopak zpět do vsi pentlemi ozdobené rašící ratolesti, často kombinované s malou panenkou představující bohyni jara Vesnu. Celý průvod procházel vesnicí za zpěvu, tance, s radostí nad znovuzrozením.
Podobně důležitým a cenným rituálem byla ochrana klíčících semen v zemi, která zajišťovala budoucí úrodu, stejně tak jako vzpomínka na zemřelé, kteří byli vnímáni jako ochránci budoucí úrody. Nechyběla ani obřadní jarní očista, při níž se lidé šlehali zelenými ratolestmi a polévali pramenitou živou vodou. Oblíbenou činností bylo také barvení vyfouknutých vajíček a jejich pomalování magickými symboly. Pak se vejce protahovala ceremoniálním ohněm, a nakonec se doma zavěsila nad postele (a také ve stájích) jako talismany plodnosti.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktuality/pro-nevsedni-zazitek-do-sedlecke-katedraly-nanebev
