Historie zimních sportů

Zimní sporty i radovánky se u nás těší velké oblibě, a navíc mají za sebou také pořádný kus historie. Vždyť první lyže přivezl z Norska už v roce 1887 pražský průmyslník Josef Rössler Ořovský a vyrážel na nich na první pokusné jízdy ve Stromovce a v okolí Prahy. 

                                                                                            Obrázek blog_1.jpg 

                                             

Průkopníkem lyžování v Krkonoších byl hrabě Harrach a jeho velkým propagátorem i vyznavačem řídící učitel Jan Buchar z Dolního Štěpánova, který se zasloužil o to, že se lyžování stalo nejen masovou zábavou a turistikou, ale také sportem. Dnes už by nám asi přišlo zvláštní i úsměvné, že se nejdříve při lyžování používala jen jedna hůl a teprve později se přešlo na hůlky dvě tak, jak je známe dnes. Nebo že všechny lyže měly stejný tvar bez ohledu na to, jestli se na nich sjezdovalo, skákalo nebo běhalo.

 A tehdy se také nastartoval trend, který přetrvává v podstatě dodnes, kdy do Krkonoš míří sportovní nadšenci hlavně z Prahy. 

 
                                                                                            blog_obrazek_2.jpg

                                                 

 

To bruslení bylo záležitostí nejen sportovní, ale také společenskou, spojenou s přehlídkou krásných rób. V 19. století totiž Vltava zamrzala pravidelně každý rok a byly na ní k vidění ladně kroužící dvojice pánů a dam, a později také krasobruslaři i závodníci v bruslení, dnešní rychlobruslaři. Bruslení k nám dorazilo z Holandska a velmi rychle si získalo své příznivce. Na zamrzlé Vltavě tehdy pracovali „muži na bruslích“, kteří se starali o ledovou plochu zamrzlé řeky. Zametali led, z prken stavěli šatny i lavice pro bruslaře, a také půjčovali brusle zájemcům. Na stojanech u Vltavy tehdy visely stovky bruslí, které si mohli Pražané vypůjčit. Celá řeka bývala sérií kluzišť s fábory, červenobílým praporem, smrčím a smrčky, nezbytným flašinetem, párkařem s kotlíkem, preclíkářema někdy se vařil i čaj nebo čepovalo pivo. V zimě, v neděli prostě vyráželi všichni na Vltavu. Bohužel ve století 20. zamrzala Vltava stále vzácněji, až po dostavbě Orlické přehrady už nezamrzá vůbec. A to je konec jedné krásné kapitoly našich sportovních dějin.

 

Zdroj: Autor Daniel Vitouš