Smysl pro pohodu

Je více filozofie v láhvi vína než ve všech knihách - LOUIS PASTEUR

 

Doc. Ing. Miloš Michlovský, DrSc. se řadí k předním českým odborníkům v oboru vinařství, vinohradnictví a šlechtění révy vinné. Nesporně je průkopníkem zavádění nových technologií, metod a poznatků do praxe.

Jako uznávaný odborník často usedá v hodnotících komisích vinařských soutěží, ze kterých, a nejen z nich, jeho vína přiváží ocenění.

 

Po maturitě na Střední vinařské škole ve Valticích jste pokračoval ve studiu na Zahradnické fakultě Moskevské zemědělské univerzity. Proč právě tam?

Vinařství naší republiky se dalo poznat během studií na Střední vinařské škole ve Valticích. Proto jsem uvítal možnost vyrazit do světa. I když pouze na východ. Je ale třeba si uvědomit, že součástí tehdejšího SSSR byly i „kolébky“ původu révy vinné – Gruzie, Arménie, Středoasijské republiky, Moldávie,Krym aj..

V roce 1994 jste stal majitelem Šlechtitelské stanice vinařské v Perné. Co je jejím hlavním posláním?

Posláním Šlechtitelské stanice vinařské je šlechtit, tj. tvořit nové odrůdy, které však nejsou pouze rozšířením sortimentu, ale které se vyznačují novými genetickými znaky. V našem případě se jedná o odrůdy se zvýšenou rezistencí k nejrozšířenějším chorobám a škůdcům, tudíž nevyžadují tolik chemické ochrany a jsou obzvláště vhodné pro ekologické systémy pěstování.

Jaké jsou vaše největší úspěchy nebo ze kterých máte největší radost?

Největší radost snad nemám ani tak z úspěchů ze soutěží, i když samozřejmě potěší, ale především z toho, že naše víno stále lidem chutná, rádi se k němu vracejí a doslova se vždy těší na nové ročníky.

Proč si myslíte, že mezi lidmi stále přetrvává názor, že u nás umíme dobrá vína bílá i růžová, ale červená ne? Je to tím, že za opravdovou kvalitou si musíme dojet přímo k vinaři?

Samozřejmě, že umíme nejen bílá a růžová, ale i červená. To, že Morava na červená vína nemá, že ji chybí dostatek sluníčka atd., je jen a jen pomyslný mýtus, který bohužel šíří i někteří vinaři. Bylo by z jejich strany férovější říci, že prostě červené neumí nebo neumí tak dobře nebo se jim nechce tolik investovat především do vinohradů a sudů a bylo by to jednodušší. A ne se schovávat za to, že Morava na to nemá.

Vy sám jste v oboru známý jako velký inovátor. Za poslední roky můžeme jmenovat například výrobu nízkoalkoholických a nealkoholických šumivých vín nebo dozrávání vína v dubových sudech bez přídavku oxidu siřičitého. Co je pro Vás tím hnacím motorem?

Profesor Kraus s oblibou citoval, a sám se tím i inspiroval, významného rakouského vinaře Lenze Mosera, který se řídil heslem „nevyzkoušené je nepoznané“, to bude asi ono, to nové poznání, které je tím, co nás nenechává v klidu.

Vyrážíte sbírat zkušenosti nebo ochutnávat vína také do zahraničí?

Čím víc toho poznáváte, tím víc zjišťujete, kolik toho nevíte nebo neznáte, to na straně jedné a na straně druhé docházíte k závěru, že to nejlepší je to, co roste kolem komína.

Kdyby chtěl někdo doktora Michlovského uctít dobrou lahví vína, jaké by to bylo?

Víte, často vám v takovém případě lidi označí víno, které ještě nepili, a které je jakýmsi jejich snem. Mě ale více zajímají ne ta nádherná vína, jež vám umožňují snít, ale ta vína jež vás nutí přemýšlet.